Dýně jsou boží. Líbí se mi jejich rozmanitost, všestranné využití v kuchyni a jsou to prostě královny podzimu.
Výsev: U dýní se dělá předvýsev, jsou hodně citlivý na mráz a tudíž si musíte nejdřív ve skleníku nebo někde v teple předpěstovat silný rostlinky a ven je vysadit až po zmrzlých, což je v polovině května. Podle mě je nejlepší dýně vysévat od konce března tak do poloviny dubna, aby vám rostlinky stihly pořádně vyrůst.
Vzhledem k velikosti dýní je rozsazujte v dostatečné vzdálenosti.
Dýně mají rády hodně slunce, ideálně je vysaďte na místo kde celý den svítí sluníčko a aby vám vyrostly krásný velký plody tak je musíte dostatečně zalévat, pozor ale jakmile se dny začnou ochlazovat a blíží se podzim, tak už to se zálivkou moc nepřehánějte, protože dýně jsou citlivý na vlhko a můžou chytit plíseň, tu poznáte podle bílých fleků na listech.
Nedávno jsem někde četla, že lichořeřešnice vysazená u dýní by plíseň měla odpuzovat, tak to letos zkusím a uvidíme.
A jak poznáte že je dýně zralá a můžete ji sklidit? Podle seschlý šťopky. Taková dýně je ideální na skladování, kdy vám vydrží uložená na suchým místě celou zimu. Hlavně jí neskladujte ve vlhku, to vám pak zplesniví. Pro větší výnos dýně sklízejte průběžně.
Druhy dýní: Dýní je nepřeberný množství a určitě znáte snad nejznámější a nejpoužívanější dýni Hokaido, která je oblíbená díky tomu že jí nemusíte loupat a druhá, poslední dobudou čím dál tím oblíbenější je dýně Halloween, která jak už vám napovídá název se používá na vyřezávání dýní. Já osobně jí říkám popelčina dýně, protože mi připomíná tu dýni ze který víla kmotřička udělala Popelce kočár :D.
Na mojí zahradě najdete ještě Máslovou dýni, která je skvělá na koláče, ale přijde mi že v našem prostředí má mnohem menší výnosnost než dýně zmíněný výše. Potom tam mám dýni Sweet dumpling a okrasné dýně. Letos jsem svoje pole rozšířila o Špagetovou dýni, dýni Futsu black a Muškátovou dýni.
A co sousedi? Dýním se bude dařit vedle cuket, melounů, patizonů a fazolí.
Letošní březen zahrádkářům moc nepřál, neustálý výkyvy počasí a mrazy mi znemožňovali dělat spoustu věcí na zahradě který jsem loni touhle dobou už měla hotový, ale i tak se mi něco povedlo.
Na začátku března sem do skleníku vysela ředkvičky a zasadila saláty a kedlubny, kterým se daří. Taky jsem přesadila první papriky, nějaký rajčata a lilky. Výsledná bilance díky mrazům na konci března ale je, že z lilků mi přežil jeden a rajčata přežily dvě. A podařilo se mi zahubit i dvě papriky, na který jsem ale zapomněla a ony uschly. Prostě není každý den posvícení.
Vysetá bazalka ale roste jak z vody a všechny italský rajčata taky.
Zkusila jsem i takový experiment a z usušený levandule kterou mám doma z loňska jsem vybrala semínka a zasela je. Světě div se, po pár dnech už na mě koukaly první klíčky. To bude levandulový pole.
Abych nezapomněla do mojí sbírky subtropických rostlin se k fíkovníku, který už několik let plodí a loni jsme ho přesadili na zahradu, přidal citroooooooooooon. Tu radost ani nejde popsat. Jak já bych chtěla žít v Itálii, před domem mít citrusy a za domem olivový háj. Třeba jednou.
Fialky naprosto miluju, jsou krásný a voňavý. Vypadají kouzelně na dortu, obsahují vitamin C, pomáhají při bolestech hlavy a navozují klidný spánek. Navíc je teď doba jejich květu a sirup je nejlepší způsob jak si vitamíny z fialek uchovat. Jo a taky pomáhají na kašel.
Z čerstvých květů připravuje se sirup fialový, který se dobře osvědčuje u dětí jako prostředek od kašle a pro spaní.
– František Dlouhý 1900
Sirup jsem dělala už loni ale recept jsem si nenapsala a letos se mi ho nepovedlo najít, takže jsem prolezla celý internet ale žádný recept se mi nelíbil, snad ve všech fialky zbytečně dlouho vařili a tak jsem trochu zaexperimentovala a díky zbytku z loňska se mi povedlo udělat přesně ten samý. Připadala jsem si při tom jako Monika v Přátelích když pekla sušenky a upekla jich snad stovky než našla ten správný recept.
Ingredience
2 hrsti fialek
500g cukru
citronová šťáva
Postup
Fialky zalijte 500ml uvařené vody a přiklopte pokličkou (nejlépe talířem, díky kterému neuteče pára) a nechte louhovat do druhého dne. Druhý den fialky sceďte a ještě je pořádně vymačkejte abyste z nich dostali všechnu šťávu a barvu. Do fialkové vody přisypte cukr a lehce zahřejte aby se cukr rozpustil. Zkoušela jsem to v poměru 2:1 ale nemělo to správnou sirupovou konzistenci, takže nejlepší je poměr 1:1. Navíc cukr je konzervant, takže vařit ten sirup, jak to dělají v mnoha receptech, je naprosto zbytečný.
Potom do sirupu přidejte citronovou šťávu. Množství závisí na vás, čím víc šťávy, tím světlejší sirup bude. Tahle část je nejlepší, je super sledovat jak se ta barva mění. Připadám si přitom jak alchymista. Mám vyzkoušeno že šťáva z cca poloviny citronu je tak akorát. Hotový sirup uchovávejte v lednici.
Spousta zeleniny vyžaduje velkou péči, některý si musíte předpěstovat, některý jsou náchylnější k nemocem a jiný vám zas jednoduše můžou sežrat škůdci. Některý rostliny se nesnesou vedle sebe a jiný se zase milují. Některý rostliny musíte chránit před ranními mrazíky a jiné vydrží i -10°. Každá rostlina je prostě jiná a vyžaduje jinou péči a pro začátečníka může být poměrně těžké se v tom zorientovat a zapamatovat si vše potřebné k tomu, aby na podzim mohl sklízet krásné a zdravé kusy zeleniny bez přidané chemie. A o to nám všem jde ne?
Sama se sice pořád učím a zjišťuju co se který rostlince líbí, ale řekla jsem si, že aby vám ty zahradnické začátky šli snáz, tak si tu uděláme takovou zahradnickou základku. A jako první vám tu sepíšu seznam zeleniny, kterou podle mě zvládne vypěstovat i úplný začátečník.
Ředkvičky
Není snad nic jednoduššího než si vypěstovat vlastní ředkvičky. Je to první zelenina, kterou vyséváme brzy z jara do skleníku. Nejlepší mi přijde tak začátek března, ale můžete je vysévat už v únoru. Prostě si udělejte řádek a vysejte do něj semínka. Mezi semínky nemusíte skoro vůbec dělat mezery, prostě je tam vysejte tak jak se vám vysypou z toho pytlíčku. Za pár dní vám vyklíčí a uvádí se, že už za 14 dní můžete sklízet. Teprv potom, co ochutnáte vlastní ředkvičky ze zahrady zjistíte, jak ředkvička opravdu chutná. Ředkvička má štiplavou chuť, kolikrát vážně až pálivou a to ředkvička z krámu prostě nemá. Snad ještě nikdy se nám nestalo, že by nám ředkvičky napadli nějaký škůdci (její listy jsou takový pichlavý a asi se to těm slimákům nelíbí), takže jednodušší zeleninu na vypěstování už snad nenajdete.
Skleník brzy z jara
Špenát
Vypěstovat si špenát je taky strašně jednoduchý. Vysévá se zjara a potom na podzim. Můžete ho vysít i do květináče. Jen pozor na slimáky, aby vám ho nesežrali.
Mangold
Další nenáročná rostlina. Jen ho vysejete, zalejváte a nic víc neděláte. Je krásně barevný a hlavně zdravý. Hodně se mu líbí ve skleníku ale může být i normálně venku. Zkoušela jsem ho vysít i do květináče, ale tam se mu moc nelíbilo. Místo krásných dlouhých řapíků jsem měla spíš takový větší špenát. Ale zase mi šel do květu a mám tak semínka na další sezonu.
Strašně ráda bych vám se napsala ještě salát a hrášek, ale loni jsme měli trochu neshody a tak nevím. Salát vám hrozně jednoduše vyklíčí a pokud vám ho nesežere slimák, tak se mu povede dobře a za chvíli budete moct sklízet, jen pozor abyste ho sklidili včas a ne jako já. Dospělý salát už nemá moc rád velkou zálivku a tak se snadno stane, že vám začne odspodu hnít. To se stalo mě.
Hrášek je taky nenáročný, můžete si ho vysít i na balkoně do květináče. Mě loni ale skoro vůbec nevyklíčil a to byl na stejném místě jako každý rok. Buď ho něco sežralo nebo to prostě byly starý semínka. To by se vám ale když ho budete sázet do květináče stát nemělo.
Bylinky miluju, pro jejich vůni, chuť kterou dodávají jídlům i jejich léčebné účinky. A určitě v tom nejsem sama. Proto jsem se rozhodla že vám sepíšu top 5 bylin, které by podle mě neměly chybět na vaší zahradě. Všechny milují slunce a už jen proto je musíte milovat. To slunce je z nich úplně cítit. Navíc jsou všechny dost nenáročné a na zahradě tak přežijí i úplnému začátečníkovi.
Máta
Máty existuje několik druhů, přičemž nejčastěji na zahrádkách můžete najít mátu peprnou, ale rozhodně neprohloupíte ať už si zasadíte jakoukoliv. Vážně, existuje vůbec někdo, kdo by neměl rád mátu? Neobejde se bez ní Mojito (vítej alkoholiku Kateřino) a je skvělá i v různých limonádách, nebo jen tak ve vodě, kterou krásně osvěží. Navíc miluju mátový čaj, který piju jen tak, když na něj dostanu chuť nebo když jsem nachlazená. A nemusíte se o ní téměř vůbec starat a i tak vám poroste rychlostí plevelu.
Meduňka
Už odmala miluju vůni meduňky. Je taková citrónová a sladká. Využijete jí hlavně v podobě čajů a už od antických dob je známá jako medonosná rostlina. Takže jestli chováte včeličky, neměla by vám chybět. Je skvělá na zklidnění mysli a pomůže vám i při léčení chřipky.
Rozmarýn
Miluju rozmarýn. Je to moje asi nejpoužívanější bylina v kuchyni. Můžete ho použít jak k zelenině, tak k masu a je to skvělý. Taky nesmí chybět při přípravě focacci. Nádherně voní a když vykvete tak tu mu to taky moc sluší. Jen není úplně mrazuvzdorný, tak ho mějte v květináči a na zimu uklízejte domů.
Rozkvetlý rozmarýn
Šalvěj
Kdo by neznal babské ucho. Kloktadlo ze šalvěje je moje záchrana když mě bolí v krku. V podstatě okamžitě se mi ten krk zklidní. Sice ne na dlouho, ale aspoň na chvíli. Kromě léčivých schopností je taky skvělá k masu, především vepřovému. Stejně jako u máty, i šalvěje existuje spousta druhů. Nejznámější je šalvěj lékařská. Hlavně pamatujte, že se šalvějí opatrně.
Měsíček
Měsíček je nejen léčivá bylina ale také krásná květina která vydrží dlouho ve váze. Nemusíte se o něj vůbec starat a sám se vám bude rozmnožovat rychlostí blesku. Nejčastěji se asi používá v podobě masti ale můžete si ho dát i do čaje když jste nachlazení, nebo si okvětní lístky dát do salátu.
V poslední době se s podcasty přímo roztrhl pytel a tak jsem si řekla že vám pro inspiraci sepíšu podcasty které poslouchám nejradši. Přijde mi to jako super způsob jak se sebevzdělávat, inspirovat nebo jenom třeba pobavit například během vaření nebo uklízení. Tak jdem na to.
ŽENÁM
Jak už název napovídá, tenhle podcast je určený především ženám. Markétu sleduju už delší dobu, nejen na Instagramu ale i její videa na YouTube a je to snad nejmilejší člověk v blogerským světě. Je mi hodně sympatický její přístup k životu a hodně se ztotožňuju s jejími názory a ten podcast je prostě takovej, jaká je ona. Stejně tak Anetka. Hrozně milej a laskavej. Jsou to prostě dvě kamarádky, který si povídají o seberozvoji, duchovnu a celkově o životě.
TEAden by S.
Sandry podcast je skvělý způsob, jak zůstat v obraze. Její týdenní novinky jsou převážně ze světa marketingu, což mě jako vystudovanou markeťačku zajímá a dost mě to baví. Nejsou to ale jen novinky ze světa marketingu. Vypichuje tam i důležité novinky z celosvětového dění. Podcast, jak už napovídá název vychází každý týden a jednou za měsíc, myslím, vychází tématický podcast, který je pokaždé zaměřen na něco jiného. Pokud tedy chcete zůstat v obraze, ale nechcete, nebo neradi koukáte na zprávy, tak tenhle podcast je pro vás.
Cukrfree podcast
Janiny podcasty jsou trochu delší než zmíněné předchozí ale strašně ráda je poslouchám. Název je trochu zavádějící, ale nebojte, podcast není o tom jak být cukrfree, ale je plný zajímavých hostů a témat. Drží si opravdu vysokou úroveň a ty podcasty jsou tak nadupaný informacemi, že si je budete muset pustit víckrát, aby jste je všechny nasály. Mezi její hosty patří blogerky, doktoři, experti na všechno možný nebo taky poutník. Celkově je podcast zaměřen na zdraví těla i ducha a dozvíte se vážně spoustu zajímavých informací.
Linka
Linka je tak nějak o všem. Kovy s Terez tvoří opravdu sehranou dvojku a podcast je radost poslouchat. Zasmějete se nad jejich historkami a všema peripetiemi, které jim život připravil. Zároveň se hodně ztotožňuju s jejich názory a z každého dílu si něco odnesete. Doporučuju třeba díl s názvem Naše fuckupy, u kterého se vážně pobavíte a zjistíte, že všechno zlý, je vážně k něčemu dobrý.
Se ségrou
Holky sleduju už ani nepamatuju jak dlouho, jsou to takové stálice v blogerském světě a jejich podcast mě vážně baví. Je to spíš takový odpočinkový podcast, ale dozvíte se tam i spoustu informací o tom, jak to chodí v tom blogerském světě, co práce full time blogera obnáší, zasmějete se u jejich historek a jednou za čas tam mají i nějakého hosta. Povídají si o tom, co se jim aktuálně v životě děje a celý podcast je takový uvolněný. Prostě jako povídání dvou séger.
V oblacích
Terez je autorkou blogu TerezaInOslo a knížky Šlehačková oblaka a už asi chápete, proč název V oblacích. Tohle byl první podcast, který jsem začla poslouchat a i když se v průběhu několika měsíců můj podcastový playlist rozrostl o dalších několik podcastů, tak se k ní ráda vracím. I když jsem trochu pozadu :D. Co vás jako první zaujme je její hlas. Ten je skutečně neuvěřitelně uklidňující a spousta lidí psala, že jim pomáhá usnout. Terez ale nepomáhá lidem jen usnout, ale řeší témata od businessu až po mateřství. A moje nejoblíbenější jsou ty díly o Norsku.
TRAVEL BIBLE PODCAST
Miluju cestování a kdo miluje cestování tak automaticky musí milovat tento podcast. Je plný hostů s neuvěřitelnýma historkama a po jeho poslechu máte chuť si okamžitě zabalit kufry a vyrazit do světa. Já si ten podcast většinou pouštím když běhám a už několikrát se mi stalo, že jsem se u něj tak lámala smíchy, že jsem musela zastavit. Takže dost snižuje mojí běžeckou disciplínu, ale je to super.
VYHONIT ĎÁBLA
Na závěr tu mám možná trochu kontroverznější podcast. Pro někoho určitě, ale já se u něj dost bavím. Podcast je převážně o sexu a o věcech, o kterých se nemluví. A proto je tak super, všechno o čem holky mluví je přirozené a ony o tom mluví otevřeně, s nadsázkou a dost vtipně.
Na závěr jsem vám vybrala ještě několik konkrétních epizod z různých podcastů, které mě strašně bavily a utkvěly mi v paměti.
The healthy tapes
Elišku sleduju na Instagramu a miluju její fotky z cestování a je mi dost blízký její životní styl. Na podzim se Eliška zúčastnila nejtěžšího závodu na světě a o tom je i tenhle podcast.
Cukrfree podcast
Markéta je mojí velkou inspirací. To co všechno zvládá jako máma, blogerka, majitelka e-shopu… Má nádherný fotky a zatím všechno co jsem od ní uvařila bylo skvělý. Podcast jsem tak doslova hltala a vůbec by mi nevadilo, kdyby trval třeba pět hodin. Jak už jsem řekla, obrovská inspirace.
Cukrfree podcast
Vzhledem k tomu, že všichni spíme, tak se toto téma týká nás všech a všichni by si tento podcast měli poslechnout. Já si ho teda budu muset pustit ještě asi několikrát, abych všechny informace pořádně nasála.
Travel bible podcast
Tohle si prostě musíte poslechnout. Já fascinovaně hltala každý slovo a přístup Patrika k životu i když je na vozíčku je naprosto úžasný. A každý by si ho měl vážně poslechnout.
Škola stylu
Další moje velká inspirace. Miluju Ivanku, její kuchařky, blog, Instagram a je pro mě opravdu velkou inspirací. To co dokázala je úžasný a tenhle podcast patří k mým nejoblíbenějším. Stejně jako Markétu Pavleje bych jí dokázala poslouchat hodiny.
Zahrádkářův klid končí a je na čase vysít první semínka. Nevím jak vy, ale já se nemohla dočkat až budu zas moct dělat něco na zahradě.
Začátek ledna přinesl slunečná mrazivá rána a já si tak přivstala abych vytáhla foťák a zachytila tu nádheru. Na záhoně mám pořád brokolici a ta je zmrzlá úplně nádherná.
V lednu jsem také udělala objednávku na Culina Botanica a kromě několika odrůd zeleniny a bylin jsem objednala také několik květnatých luk, protože od února máme taky včely, tak aby měli dostatek pylu. Strašně se mi líbí že na e-shopu nabízí semínka odrůd, které normálně neseženete. Většina semínek jsou navíc původní odrůdy a v bio kvalitě. Já si objednala dvě odrůdy brokolice (Romanesco a z Kalábrie), nějaké odrůdy dýní, italskou cibuli, tři druhy fazolí (vojáčkové, což je stará česká odrůda, Jing a jang, BORLOTTO DI VIGEVANO), Tutanchamonův fialový hrášek, fialový Sicilský květák, lilek z Florencie, meloun Moon and Stars, rajčata San Marzano a čínské zelí Pak choi. Asi vám je jasný, že jsem zatížená na italský odrůdy. Pořád říkám, že jsem se měla narodit v Itálii :D.
Leden je taky čas na výsev paprik, což jsem dělala poprvé, ale očividně úspěšně, protože už vyklíčily. Vysela jsem nějaké kalifornské a bílé polní papriky, které jsem našla doma.
Na začátku února jsem vysela rajčata (Cherry a San Marzano) a lilek.
V polovině února jsem zaexperimentovala a vysela brokolici. Která stejně jako rajčata už vyklíčila a pařeniště jim bude za chvíli malé.
Nově mám také od známé mojí babičky, a jsem z toho extrémně nadšená, semínka italských odrůd rajčat přímo z Itálie. Mám další San Marzano a to v normální velikosti a nano, Pomodoro Principe Borghese, což jsou keříčková rajčata, Pomodoro cuor di Bue (Býčí srdce) a Costoluto Florentino, což jsou ty super masitý rajčata. Mimo rajčat jsem dostala také jednu odrůdu papriky, konkrétně Jolly a vysela jsem jí až ke konci února, tak uvidíme, jak se jí bude dařit. Spolu s poslední paprikou jsem vysela i bazalku, což je spolu rozmarýnem moje nejoblíbenější bylinka kterou dávám v létě snad do každýho jídla. Můj parapet se tak proměnil v minu zahrádku plnou mini pařenišť a já se nemůžu dočkat až všechno přesunu ven.
Nejdřív bych vám asi měla vysvětlit, proč jsem dala slovo vegetarián do uvozovek. Nemám moc ráda škatulkování, vegetarián, vegan, pescetarián… Navíc ani nemůžu říct, že jsem 100% vegetarián. Neoznačuju se za vegetariána, jen prostě nejím maso.
Vegetariánství i veganství je dnes ohromně populární a osobně si myslím, že je to dobře, ale nic se nemá přehánět. Vždycky si vybavím Pheobe z přátel, jak běžela zvracet po tom, co snědla jehněčí. V tomhle případě jí chápu, i když jsem maso jedla, tak jsem z etických důvodů nikdy nejedla maso mláďat. Ale mít hysterický scény a výčitky do konce života po tom, co omylem sníte maso, nebo něco jiného z živočišné produkce, mi přijde vážně přehnaný. Jsme jen lidi, a chybovat je lidský. Spousta vegetariánů maso nejí z etických nebo ekologických důvodů a ne proto, že jim nechutná. Proto bychom se neměli trestat, když se jak to říct, „utrhneme ze řetězu“. Z osobní zkušenosti vím, že chuť je občas silnější než nějaký naše etický přesvědčení. Jak říkám, jsme jen lidi. Už jen to, že jsme se rozhodli pro tak velkou změnu, je úžasný a neměli bychom se trestat za každý malý selhání.
Proto je vegetarián v uvozovkách, protože jsem taky jenom člověk a i když maso nejím, tak mi to občas ujede a dám si řízek. Za téměř rok co jsem vegetariánem, jsem si ho dala dvakrát, jen abyste věděli jak častý to moje občas je. Ale nejen že si občas dám řízek, já taky občas sním halušky se slaninou nebo zelňačku s uzeným. Jo a taky když je doma knedlo, vepřo, zelo, tak si dám knedlíky, zelí a spoustu omastku a na svatbách jsem jedla svíčkovou protože jsem je nechtěla otravovat s tím, že nejím maso a zase jsem zastánce přístupu, že je lepší to sníst, než vyhodit. To jen abyste věděli, proč se skutečně nemůžu nazývat vegetariánem.
Ale teď k tomu, jak se to vlastně stalo. To že jsem „vegetarián“. Jako malá jsem prý s masem problém neměla a kuře jsem vždycky musela mít s držátkem (rozumějte s kostí za kterou ho můžu držet), ale postupem času se moje záliba v mase s držátkem změnila na čistý prsíčka a naprostý odpor ke všemu okolo (kosti, chrupavky, tlustý, obzvlášť velký odpor mám k žílám v mase). Ačkoli jsem jako malá maso jedla, tak vzhledem k tomu, že prarodiče a praprarodiče žijí na vesnici a měli dobytek, tak jsem jako malá často vídala mrtvoly zvířat a protože jsem dost citlivá, tak myslím že se to na mě docela podepsalo. K praprarodičům jsem jezdila strašně nerada a vlastně jsem se bála tam jezdit, protože mě naprosto děsila představa, že tam zase bude zabijačka. Dodnes mám ty výjevy před očima a to jsem byla docela malá. Postupně jsem přestala jíst různý druhy masa až jsem jedla jen kuřecí, vepřový a ryby. Před dvěma lety jsem zaznamenala kampaň od Greenpeace, ve které šlo o to, na měsíc si vyzkoušet ekologičtější život a byly tam různé výzvy jako že měsíc budete nakupovat jen od lokálních farmářů, omezíte plast, budete vegan… Já se rozhodla přijmout výzvu měsíc bez masa. Z měsíce bez masa se nakonec staly dva, protože jsem si v tom měsíci jednou dala maso a za trest jsem si dala další měsíc. Život bez masa mi jinak vůbec nevadil ale dost rychle po tom, co si řeknete že přestanete jíst maso si uvědomíte jak často to maso jíte a že je téměř ve všem. Pro mě to bylo docela šokující zjištění. Ono si opravdu neuvědomíte jak moc to maso jíte, dokud ho nepřestanete jíst. Taky jsem moc neřešila jak nahradit ty živiny které mi po vyřazení masa chybí a kdybych ho nejedla dýl, tak by se to asi projevilo. Po těch dvou měsících jsem ale maso opět zařadila do jídelníčku, ale donutilo mě to se trochu víc zamyslet nad tím co jím a ze svého jídelníčku jsem alespoň trvale vyřadila šunky a salámy.
Jen pro představu kolik vody je potřeba na vyprodukování potravin.
Minulý rok jsem se ale rozhodla, po vzoru našich předků, držet půst před Velikonocemi. A vlivem několika dalších faktorů se stalo, že už jsem se k pravidelnému konzumování masa nevrátila. Těmi faktory bylo třeba to, že jsem v té době četla knížku Sapiens a po tom co jsem totálně obrečela část, ve které píší o tom, jak lidé zacházeli/zacházejí se zvířaty, jsem měla k masu a částečně i k lidem takový odpor, že už jsem skutečně neměla v úmyslu se vrátit ke konzumaci masa. Celkově čím víc toho vím, tím víc se ujišťuju, že směr kterým jsem se vydala je správný. Zvlášť dnes, kdy je klimatická změna horkým tématem, je to nejmenší, co můžete udělat, omezit maso. Neříkám přestat jíst, říkám jen omezit. Vážně toho masa zkonzumujeme šílený množství. Lidi zpohodlněli, zvykli si na luxus mít maso každý den a ono to je jednoduchý, když už si koupíte v krámě naporcovaný maso. Ani nepřemýšlíte nad tím, že to co jíte, bylo dýchající zvíře. Chápu všechny ty argumenty, že jsme všežravci a podobně. Ale ten pravěký člověk si to zvíře sám chytil a zabil, měl k němu úctu a i tak se většina jeho jídelníčku skládala z rostlin. Pokud si zvíře sami zabijete, tak budiž, jezte si ho kolik chcete, ale jinak by se každý měl zamyslet nad tím co jí a kolik toho jí. Vážně by bylo tak nesnesitelný mít denně jen jedno jídlo ve kterém je maso, nebo mít bezmasý pondělí?
Po druhé jsem už vegetariánství vzala trochu vážněji a soustředím se hodně i na doplnění těch živin, které by mi jinak chyběly. Jestli mi tedy vegetariánství v něčem pomohlo, tak určitě v tom, že můj jídelníček je teď mnohem víc pestřejší. Jím víc luštěnin, zařadila jsem do svého jídelníčku dýňová a lněná semínka, která jsou skvělým zdrojem Omega 3, zkouším zeleninu na milion způsobů a zjišťuji že i zelenina kterou jsem doteď neměla ráda, se dá upravit tak, aby mi chutnala. Nenastal u mě žádný úbytek váhy (pořád miluju hranolky a čokoládu) ani jsem nezaznamenala žádný viditelný zlepšení zdravotního stavu (jsem zdravá a energie mám na rozdávání, takže se to nemá asi ani kde projevit) ale ani jsem nezaznamenala úbytek síly, před kterou mě každý zapřisáhlý masožrout varoval. Čeho jsem si ale všimla je to, že mi po jídle nikdy není těžko a zatímco ostatní vstřebávají oběd, já bych byla schopná si jít zaběhat. Žádné další viditelné rozdíly nepociťuju.
Takže poselství tohoto článku je jasné. Přemýšlejte co jíte, omezte maso, zařaďte více zeleniny a hlavně se netrestejte když jednou za čas uklouznete.
Vždycky jsem snila o cestování do zahraničí, Londýn, Paříž, Řím, Island… Pořád o tom sním, ne že ne a můj seznam míst který chci vidět se neustále rozrůstá, ale zároveň mi došlo, že i u nás je toho hodně co objevovat a že jsem zatím neviděla ani polovinu z toho. Tak jsem si před dvěma lety řekla, že je na čase to změnit a vzhledem k tomu, že miluju túry po horách, tak jsem jako svůj první cíl vybrala Krkonoše, kam jsme vyrazily v létě s kamarádkama.
Je víc měst, kde se můžete v Krkonoších ubytovat, my si vybraly Špindlerův mlýn a rezervovaly si úžasnej apartmán Hromovka na okraji Špindlu. Co se týče jídla, tak jsme vyzkoušely Pizzerii Belmonte, kde měli super pizzu a Špindlerovskou hospodu, ve který můžu doporučit borůvkový knedlíky a byla tam moc příjemná obsluha.
Lanovka medvědín
A kam jsme se vydaly?
První den se naším cílem stal pramen Labe a tak jsme naši cestu začaly na lanovce na Medvědín. Z Medvědína jsme se vydali směrem na Vrbatovu boudu, kde se část cesty po silnici zdá nekonečná.
Na Vrbatově boudě jsme se ohřály a vyrazily směrem na Labskou boudu, což byla asi nejpříjemnější část cesty. Po cestě potkáte Pančavský vodopád, my tam bohužel byly v době poměrně velkého sucha, takže z vodopádu byl jen takový potůček. I tak si ale užijete krásný výhled od údolí.
Pančavský vodopádLabský důl
K Labský boudě tak dojdete poměrně snadno a od ní se můžete vydat buď směrem nahoru k prameni Labe nebo Labským dolem dolů zpátky do Špidlu. My se nakonec rozhodly pramen Labe vynechat a zvolily jsme cestu zpátky dolů. Celou cestu přitom jdete v podstatě podél Labe a projdete kolem Labského vodopádu.
Labský vodopád
Pokud půjdete tuhle trasu, tak hlavně nepodceňujte obuv. Cesta dolů je dost příkrá a skoro celou dobu musíte přeskakovat po kamenech jako kamzík. Ale ty výhledy rozhodně stojí za to. A ten klid.
Jakmile jste v údolí, tak jdete už jen po proudu Labe, který vás dovede až do centra Špidlu. Po cestě potom máte chuť se vykoupat v nádherně modré říčce.
Další a zároveň náš poslední den jsme se vydaly do Jánských lázní na Stezku korunami stromů. Upřímně stezku si užijí asi více rodiny s dětmi, které se tam vyřádí a ještě se něco naučí, ale i my si to docela užily. Každopádně vám doporučuju navštívit obchod se suvenýry, kde mají opravdu originální věci jako oříšky v čokoládě pojmenované například srnčí bobky. A ta medovina…
Ekologie je poslední dobou žhavým tématem číslo jedna a i těm, které to doposud nezajímalo, začíná docházet, že současný stav prostě není trvale udržitelný a že bychom měli začít dělat něco, aby se to změnilo. Říká se, že jsme první generace, která zažije důsledky globální oteplování a také poslední, která to může změnit. A je důležité začít s tou změnou u sebe. Sepsala jsem vám proto pár typů na to, jak se chovat víc ekologicky. Abyste si nemysleli, že kážu vodu a piju víno, tak jsem vám vypsala jen ty tipy, které sama praktikuju. Na závěr jsem vám ale vypsala i něco, na co bych se chtěla v budoucnu zaměřit. Nezapomeňte, že je důležité postupovat po menších krocích, nemusíte hned praktikovat všechny moje tipy. Pokud budete postupovat po malých krocích bude pro vás cesta k ekologičtějšímu životu snažší.
Třiďte
Doufám, že pro většinu z vás je to už samozřejmost, ale stejně neuškodí to připomenout.
Kompostujte
Kompostování jde ruku v ruce s tříděním odpadu. Přijde mi, že ačkoliv bioodpad tvoří většinu směsného odpadu, tak je stále velmi opomíjený. Měli bychom mu tudíž věnovat pozornost. Je mi jasné, že ne každý má zahradu a na ní kompost, ale existují i jiné varianty jak se zbavit bioodpadu. Většina obcí a měst má popelnice (hnědá barva) na bioodpad a pokud chcete vyzkoušet kompostování doma, tak si můžete pořídit vermikompostér. Jestli máte zahradu a nemáte na ní kompost, tak doporučuju to změnit. Hlína z kompostu je nepostradatelným pomocníkem při zahradničení.
Lokální suroviny
Snažte se nakupovat co nejvíce lokálně. Jasně já taky kupuju banány a pomeranče, ale zároveň strašně ráda chodím na trhy a nakupuju zeleninu a ovoce od lokálních pěstitelů. Můžete si dát dobrý kafe, popovídat si s pěstiteli a víte přesně odkud zelenina pochází a jak byla vypěstována. Navíc mají trhy svou nepopsatelnou atmosféru. Trhy ráda navštěvuju i v zahraničí. Například se mi hodně líbily trhy v Lublani. V Praze nejradši zajdu na trhy na Jiřáku.
Skončete s mikrotenovými sáčky
Já osobně jsem je vyměnila za Frusack, který je z kompostovatelného materiálu a který je mým velkým oblíbencem. Nově můžete Frusack sehnat i v Albertu. Ale můžete využít jakýkoliv jiný sáček jaký chcete. Na výběr máte například plátěné nebo síťované sáčky.
Noste si vlastní nákupní tašku
Vyměňte jednorázové nákupní igelitky za plátěnku nebo síťovku. Seženete je v různých barvách a s různými potisky, takže si každý může vybrat přesně podle svého vkusu.
Omezte maso
Spotřeba masa je v dnešní době až alarmující. Naštěstí si to lidé začínají uvědomovat a čím dál víc lidí se stává vegetariány nebo maso alespoň omezují. Ať už z etických či ekologických důvodů. Já sama jsem vegetariánem už téměř rok. Neříkám, že musíte okamžitě přestat jíst maso, ale zkuste si aspoň dát třeba pondělí bez masa. Víte jak to je, kde není poptávka není ani nabídka.
Používejte přírodní kosmetiku
Osobně jsem velkým zastáncem přírodní kosmetiky. Věřím v sílu přírody a všechny své pečující produkty postupně měním za přírodní. Mezi mé oblíbence patří česká značka Purity vision a Lush, který má navíc velkou část produktů bezobalových a vegan. Vím že přírodní kosmetika není zrovna nejlevnější a dobrým začátkem je například Yves-rocher, který produkty nemá tak drahé ale jsou také šetrnější k přírodě. Sama mám pár jejich produktů.
Šampuk Lush
Choďte víc pěšky, jezděte na kole nebo využívejte hromadnou dopravu
Tenhle bod snad ani nepotřebuje další komentář.
Noste si vlastní láhev na vodu
A kelímek na kafe. Ušetříte tolik zbytečného odpadu když si budete nosit vlastní lahev a kelímek, obzvlášť pokud jste stejní kávový nadšenci jako já. Já mám skleněnou láhev od značky EQUA ale pokud jste stejně nešikovní jako já, tak si možná radši kupte lahev z jiného materiálu, protože i když píšou, že je z odolného skla, tak ta flaška není nezničitelná. Věřte mi, už jsem jednu zvládla rozbít. Ale pít ze skla mi přijde takový nejpřirozenější, takže jí mám znovu.
Co se týče kelímku na kafe, tak mi nejvíc vyhovuje rCUP, který vám jako jeden z mála nevyteče.
Neplýtvejte
Plýtvání se nejvíce týká jídla, spousta lidí nakupuje hromady jídla, nestihne je spotřebovat a pak je vyhazuje. Nebo toho uvaří moc a zbytek vyhazuje. Snažte se nakupovat více vědomě a dojídejte zbytky. Naplánujte si jídelníček na týden a nakupujte podle něj, ne naopak. Plýtvání se týká i vody a elektřiny. Myčku pouštějte až když je opravdu plná, stejně tak pračku. Zhasínejte když odcházíte z pokoje… Na tom poslední se snažím pořád pracovat, moje zapomětlivost se bohužel týká i rozsvícených světel.
Nakupujte v sekáčích
V poslední době jsem si hodně oblíbila sekáče. Můj nejoblíbenější sekáč je Moment. Nejen že je to ekologický, ale je fajn dát domov věci kterou nikdo nechce. Pořád mě fascinuje jak něco, co se jednomu už znelíbilo pro druhého může představovat úplně super věc. Sekáč je po mě navíc super příležitost, jak sehnat velký pánský košile, který nosím na malování a nevyhodit za ně velký peníze, když je stejně zničím barvama. I když upřímně se mi bílá košile flekatá od barev dost líbí.
Další varianta na ekologický a etický nakupování oblečení jsou obchody s etickou módou, kde si sice trochu připlatíte ale zase máte jistotu kvality a dobrý pocit, že děláte něco pro tuhle planetu. Mě se třeba hodně líbí EtikButik.
Ještě bych vám chtěla říct, ať přemýšlíte když nakupujete oblečení. Nenechte se strhnout slevami nebo tím, co je zrovna v módě. Přemýšlejte, jestli se vám to hodí k věcem co už máte doma a jestli to vážně potřebujete. Já se snažím řídit heslem love it or leave it. I když samozřejmě si občas koupím něco u čeho si nejsem jistá a zajímavý je, že tyhle kousky oblečení se potom většinou stávají mými nejoblíbenějšími.
Na závěr pro vás mám ještě několik menších tipů, jak být šetrnější k přírodě.
Kupte si kartáček na zuby z bambusu, nebo jako já kartáček z cukrový třtiny, který je navíc i super designový.
Vyměňte plastové uchošťoury za bambusové, které můžete hodit na kompost.
Holky, kupte si menstruační kalíšek. Nejen že je to mnohem ekologičtější, ale pro mě osobně i mnohem pohodlnější.
A na co bych se chtěla v budoucnu soustředit já?
Omezit mléko – upřímně já miluju sýry, kafe s mlíkem, vajíčka, med a omezit tyto potraviny by pro mě bylo mnohem těžší než omezit maso. Slepice máme doma, vím jak žijí, jsou spokojený, běhají venku a nemám moc výčitky, že jím vajíčka. Ale to mlíko. To bych vážně chtěla omezit, nebo aspoň pro začátek vyměnit klasický mlíko z velkochovů za mlíko od místních farmářů, kde vím, že ty krávy mají přece jenom šťastnější život.
Nakupovat v bezobalových prodejnách – bohužel bydlím na vesnici a nejbližší bezobalovou prodejnu mám nejmíň 30km daleko a tahat sebou autobusem nádoby mě trochu děsí, ale i tak bych se na to chtěla zaměřit.
zahrada.food.blog 