Mrkev jsem nějakou sklidila, ale žádný velký úspěch to nebyl, s cibulí to samé, brokolice roste jako divá, jarní cibulka byla moc malá a růžičková kapusta radši nevyklíčila vůbec (stará semínka), tu jsem potom koupila jako sazeničku na trhu. Zato celeru se u mě opravdu dařilo (škoda že mi nechutná), řepy jsem taky měla velkou úrodu, špenátu se taky dařilo a zjistila jsem, že mangoldu se nelíbí v květináči. Vyrostl, ale moc velký nebyl. Kadeřávek mám na zahradě doteď. S dýněmi jsem letos, ostatně jako každý rok byla úspěšná, tedy s tou výjimkou, že mi všechny sazeničky špagetové dýně něco sežralo. Takže jsem měla jen popelkovskou dýni (rozuměj halloweenskou), hokaido, sweet dumpling, máslovou a ozdobné. Ozdobných jsem měla asi nejvíc, protože mi na kompostu vyklíčila semínka ze starých dýní a vyrostly z toho opravdu zajímavý exempláře.
Cuketám se taky dařilo a poprvé jsem na zahradě měla i lilek. Který jsem ale zasadila na špatné místo (moc blízko u brambor). Sklidila jsem asi dva lilky a než jsem si toho stihla všimnout, tak mi rostlinku sežrali mandelinky. Kdo by to byl řekl, že jim bude chutnat i lilek.
Částečná úroda dýní a cuketa
Melouny jsem taky nějaké sklidila, ale žádná sláva to taky zrovna nebyla. Zato můj květinový záhon jen vzkvétal. Bohužel vám nedokážu říct, co tam mám za kytky, protože mám většinu od babičky a nepamatuju si názvy. Ale z těch co dokážu vyjmenovat jsem tam měla slunečnice, kopretinu řimbabu, klasickou kopretinu, vlčí bob, mečíky, astry a slézovou růži. Na jiném záhoně mám tulipány, narcisy a hyacinty.
Aby toho nebylo málo tak jsme zasadili několik nových stromů a přesadili fíkovník z květináče. Tak držte palce, ať tu zimu přežije.
Zkouškový je v plným proudu, maturity se blíží a tak jsem si řekla, že vám sepíšu pár svých typů na efektivnější učení. Za těch 18 let co chodím do školy jsem svůj styl učení vypilovala už téměř k dokonalosti a třeba vám některý tipy přijdou vhod.
Udělejte si plán
V závislosti na počtu otázek nebo témat a dní který mi zbývají do zkoušky si vytvořím plán kolik otázek se musím za den naučit. Pokud to jsou těžká témata, tak mám většinou 2-3 otázky na den, u lehčích témat jich zvládnu za den klidně 6. Jasný plán mi pomáhá zbavit se stresu, že se to nestihnu naučit. Nebuďte na sebe naštvaní, pokud některý den nesplníte svůj plán, většinou se to dá dohnat, protože často jsou některé otázky lehčí než jiné a jiný den můžete stihnout víc otázek, než jste si naplánovali.
Aktivní učení
Aktivní učení je opak toho, co dělá většina lidí. Při aktivním učení aktivně zapojujete mozek a ne jen, že se něco biflujete nazpaměť. Je o „dolování“ informací z paměti. Když budete začínat s nějakou látkou, tak se snažte učit stylem, že si přečtete kapitolu nebo vypracovanou odpověď na zkouškovou otázku a poté zkuste říct, co jste si z toho zapamatovali. Aktivně při tom zapojujete mozek a ten ty informace lépe ukládá do paměti. Dobrý je si třeba zkusit hrát na profesora a látku se snažit někomu vysvětlit, i kdyby to měl být jen plyšák.
Čerstvý vzduch
Pokud to jde, tak se učím venku. Nejlepší to je v letním semestru, když si přivstanete, venku je klid a ticho a vy se tak můžete plně soustředit. Letní chladnější ranní vzduch vaši mysl dokonale probudí. V zimním semestru je to samozřejmě horší, ale snažím se alespoň často větrat a pouštět si tak čerstvý vzduch do pokoje.
Přestávky
Já to mám nastavené tak, že se většinou učím hodinu a půl nebo dvě hodiny a poté následuje minimálně půlhodinová pauza. S pauzou to moc nepřehánějte neměla by být delší než 2 hodiny, pak už se vám nebude zase vůbec chtít se k učení vracet. Během těch hodin kdy se učím si dělám i menší cca 5 minutové pauzy. Tyto pauzy zařazuji většinou u přechodu mezi 2 otázkami. Ale můžete si je nastavit např. každých 20 minut. Pamatujte, že byste se ale neměli plně koncentrovat na učení déle jak 50 minut v kuse. Mozek není schopný čerpat nové informace a být plně soustředěný, déle jak těchto padesát minut. Důležité je během pauzy nepřijímat žádné nové informace. Vykonávejte manuální práce, běžte na procházku, udělejte si něco k jídlu… Pauzy slouží k osvěžení mozku a během těchto pauz mozek zpracovává nově nabyté informace, neměli byste ho tedy zahlcovat dalšími informacemi.
Spánek
Spánek je pro činnost našeho mozku neuvěřitelně důležitý, během spánku se v mozku ukládají veškeré informace, proto je také dobré si dát i o pauze třeba malého šlofíka. Měli byste spát minimálně 8 hodin.
Pohyb
Pohyb dělá opravdu hodně, vyplavují se vám během něj hormony štěstí, mozek může odpočívat a zpracovávat nově nabyté informace a po cvičení se cítíte ohromně namotivovaní a nabuzení k další práci.
Pijte dostatek tekutin
Mozek vodu potřebuje a pokud nebude dostatečně hydratovaní ani váš mozek nebude pracovat na 100 %.
Čtěte
Já si ke každému předmětu většinou půjčím z knihovny knížky a u každé otázky si čtu různé názory a postoje k tomu tématu. Získáte tak širší přehled a pochopíte souvislosti, díky tomu učení už nebude tak těžké, protože z vlastní zkušenosti vím, že jakmile něco pochopím, tak nemám problém se to naučit, ale když neznám souvislosti, nezapadá mi to a jen se to snažím naučit nazpaměť, tak mi to vůbec nejde. S pochopením problematiky získáte i výhodu u zkoušky, především pokud je to ústní, protože vám nebudou dělat problémy často trýznivé otázky zkoušejících, kteří se právě snaží zjistit, jak moc tomu rozumíte a jak moc to máte jen našpratný. Zabere vám to možná trochu víc času ale výsledek bude lepší.
Odměňte se
Zkuste si to zkouškový trochu zpříjemnit a po každý udělaný zkoušce si udělejte radost. Kupte si něco, po čem už dlouho koukáte, nebo si klidně dejte jen něco dobrýho k jídlu.
Opakování je matka moudrosti
Nezapomeňte! Já si často ten den naučenou látku přečtu ještě těsně před spaním. Zvyšujete tím pravděpodobnost zapamatovatelnosti.
Opakování je neuvěřitelně důležité a klíčové pro zapamatování si látky. Neopakujte si ale několikrát za sebou, jak to dělá většina lidí, ale rozložte si opakování třeba do několika dnů. Pro zapamatování byste si látku měli zopakovat alespoň 3x.
Na závěr pro vás mám ještě menší tipy.
Nesnažte se už učit těsně před zkouškou. Akorát si tím uděláte v hlavě bordel. Je skutečně vědecky dokázaný, že studenti kteří těsně před zkouškou myli nádobí, měli lepší výsledky než ti, co se do poslední chvíle drtili.
Pokud vás zkouškový stresuje, tak zkuste pravidelně pít meduňkový čaj, má uklidňující účinky.
Stáhněte si aplikaci Forest. Nastavíte si na ní čas a po dobu toho času vám bude růst strom, pokud ale aplikaci opustíte, tak strom umře a to přece nechcete, takže vás to odrazuje od prokrastinace na telefonu. Navíc za každý vyrostlý strom získáte peníze, za který si můžete koupit nové druhy stromů, nebo dokonce zasadit reálný strom.
Dělejte si myšlenkové mapy. Když budete vidět jasné souvislosti lépe si to zapamatujete.
Zkuste se podívat na nějaký webinář na téma efektivního učení. Za sebe můžu doporučit webinář od Dolleru s názvem Nauč se správně učit, který vede Honza Kohut. Nestojí moc a hodně mi pomohl.
Doplňky stravy. Po jednom menším psychickým zhroucení během zkouškovýho a státnic jsem se rozhodla, že bych měla začít brát nějaký doplňky stravy na duševní pohodu a lepší koncentraci a na e-shopu Zdravá blondýna (který můžu jen doporučit) jsem si objednala Ginkgo bilobu a Ashwagandhu. Možná je to jen placebo efekt, ale přijde mi že mi to skutečně pomáhá, jsem mnohem víc v klidu, líp se soustředím a dokonce bych řekla, že i paměť mám lepší.
Neučte se v posteli. Pro mě asi nejpřevratnější myšlenka ze zmíněného webináře. Mozek má postel spojenou s odpočinkem a tak bude poněkud lenivět když se budete snažit učit v posteli.
Vzhledem k tomu, že tento blog chci věnovat především zahradničení a všemu co s tím souvisí, tak mi přišlo vhodný říct, jak jsem se vlastně stala tou nadšenou zahradnicí, kterou dnes jsem.
Moje láska k rostlinám začala už dávno, dědy oblíbená historka je, jak jsem jako malá zalehla sedmikrásky a křičela né, když je chtěl posekat. Potom se u mě projevila láska ke kaktusům, bohužel jsem tou přílišnou láskou většinu kaktusů zabila. Největší průlom poté nastal, když jsme v mých deseti letech přestěhovali z paneláku do baráku se zahradou. Nebyla to pro mě žádná novinka, prarodiče žijí na vesnici, kde jsem trávila většinu dětství a praprarodiče mají i pole, takže jsem už jako malá sbírala brambory a nutno podotknout, že jsem to nesnášela. Ale na babičky zahradu jsem chodila ráda, milovala jsem vůni meduňky a máty, čerstvě utržený jahody i rajčata chutnající jako slunce.
I po tom, co jsme se přistěhovali do baráku, jsem se ale zahradnicí nestala ze dne na den a už vůbec ne nadšenou. Na zahradě jsem nejčastěji vykonávala práce jako je pletí a to jsem nenáviděla, hrabat se v hlíně plný pavouků a ještě pod pražícím sluncem, nic pro mě. Pěstovala jsem si jen pár bylinek jako je bazalka nebo rozmarýn, kterým se u mě ale moc nedařilo. A takhle to byl několik let, rodiče pěstovali, já to jedla a občas s velkou nechutí plela.
Jednou ale soused přinesl tašku plnou semínek a mezi těmi semínky byly i semínka dýně. Nevím proč, ale nadchlo mě pěstování dýní, strašně jsem si chtěla vypěstovat vlastní dýni. První rok, jsem měla asi dvě dýně a každým rokem se to stupňovalo. Momentálně na jaře vysadím v průměru deset dýní různých druhů + cukety a příští rok jich plánuju ještě víc. S dýněmi pomalu rostl můj zájem o pěstování celkově a tak se k nim přidávala další zelenina, jako jsou právě cukety, ale taky mrkev, cibule, řepa, mangold, špenát, salát… K zeleninovým záhonů se přidali i květinové záhony, které miluju.
Zahradničení mě nadchlo nejen proto, že mě neuvěřitelně baví sledovat jak rostlinka roste, ale taky se mi na tom líbí určitá nezávislost a soběstačnost. Velkou část toho, co k životu potřebuju si dokážu vypěstovat a když se to správně uskladní, tak z toho můžu žít celou zimu. Taky nejsem velkým fanouškem chemických postřiků a tak si pěstuju výhradně bio zeleninu a od škůdců si pomáhám babkovskými radami, které jsou ověřené po generace, jen se na ně dnes trochu zapomnělo. Dokonce už ani to pletí mi nevadí.
Letos v zimě jsem také začala koukat na Herbář, který miluju a můžu na něj koukat pořád dokola a nadchla jsem se díky němu pro bylinky. Tak se ze mě teď stala taky taková babka kořenářka.
Nevlastním žádné knížky o zahradničení, vše se učím metodou pokus omyl a pomalu zjišťuju, co se jaký rostlince líbí a také se učím rozeznávat škůdce a jak na ně. Už vím, že ti malí černí broučci nejsou neškodní, ale že to jsou pěkný prevíti, který mi málem sežrali všechnu brokolici. Zahradničení je pro mě proces každodenního učení, ale zjišťuju, že na zahradě, jsem vážně nejšťastnější a že hrabat se v hlíně je nejvíc uklidňující a antistresová činnost na světě. Vážně, zkuste to taky.
Je zima, nic neroste a pro mě je to ideální čas na cestování a když jsou ty Vánoce, tak vám řeknu, proč se vydat do Drážďan nejen o adventu.
Ačkoli se to tak může zdát, Drážďany nejsou jen vánoční trhy a Primark. Je to krásné historické město, plné památek ale i smutné historie. Na to, abyste si ho prošli vám stačí den a já jsem pro vás sepsala pár důvodů proč se tam podívat a co při návštěvě nevynechat.
Rezidenční zámek
Snadná dostupnost
Autobusem se z Prahy (konktétně z Florence, když jedete se Student Agency) do Drážďan dostanete zhruba za dvě hodiny a od nádraží už je to jen pár metrů po Prague street do centra. Přičemž po cestě máte i obchodní centrum s Primarkem.
Prague street
Málo turistů
Až jsem byla překvapená, jak málo turistů jsme potkali. Ve Starém městě, kde je historické centrum a tím pádem i většina památek, turisty potkáte, ne však v závratném množství, jakmile ale přejdete most na druhou stranu do Nového města (Neustadt) o turistu téměř ani nezavadíte. Je to poměrně neprávem opomíjená, skoro až hipsterská čtvrť, která je plná malebných zákoutí, kaváren, restaurací a rozhodně má svoje kouzlo.
Všechno je blízko
Jak už jsem řekla, od nádraží je to do centra blízko a potom máte většinu památek krásně u sebe, že vlastně nevíte na kterou se máte koukat dřív a na kterou stranu se dřív vydat.
katedrála nejsvětější trojice
Drážďanský zámek
Památky
Centrum drážďan se hemží památkami, ale pokud zabloudíte dál, můžete být překvapeni historickými budovami, které na vás vykouknou. My takhle došli až k dechberoucímu kostelu Garnisonkirche St. Martin. Mezi známější, ale neméně krásné památky patří třeba Zwinger nebo Frauenkirche, který je známý díky tomu, že byl během druhé světové války kompletně zničen a poté celý postaven znovu. Určitě stojí zato vylézt nahoru na kupoli, odkud je výhled na celý město. A pro ty co neradi chodí do schodů mám dobrou zprávu, do poloviny kostela vás vyveze výtah.
Zwinger
ZwingerFrauenkircheGarnisonkirche St. Martin
Kunsthofpassage
Pokud se vydáte i přes most do Neustadtu, rozhodně se zastavte v Kunsthofpassage. Je to super designový místo, plný malých obchůdků, je tam například krásná čajovna se spoustou nezbytností pro milovníky čaje a naprosto výborným bio čajem (přikládám vám odkaz na jejich webovky: https://teerausch.de ) i obchůdek s designovýma pohledama a plakátama a je tam i tzv. zpívající dům, hraje ale jen když prší.
Vítejte na mém blogu s názvem Nejen Moje Zahrada. Jsem studentka vysoké školy, už víc jak deset let žiju na vesnici a sama sebe bych označila za nadšenou zahrádkářku, ale také cestovatelku, malířku, kuchařku, pekařku, čtenářku, hudebnici, fotografku, běžkyni… Já se vlastně do všeho pouštím s velkým nadšením a tak jsem se i teď pustila s velkým nadšením do blogování. Můžete mě tedy označit za nadšenou blogerku. Tento blog je určen pro všechny, kteří sdílí mé nadšení ze zahradničení a času stráveném v přírodě. Ale jak už název napovídá, nebude to jen o zahradničení, kterému jsem naprosto propadla, ale o dalších věcech jako je vaření, cestování, bylinkářství, zdravém životním stylu, knihách ale také o osobním rozvoji.