Krásy Česka a ta rozmanitost české přírody mě pořád nepřestávají překvapovat. A Jizerky mě naprosto okouzlily. Musím říct, že se mi tam líbilo ještě víc než v Krkonoších. Jizerky mají prostě nějaký svoje zvláštní kouzlo a určitě stojí za to je navštívit.
Vzhledem k tomu, že jsme byly ubytované v Tanvaldu, tak jsme všude dojížděli autem a první místo kam jsme dojely byla osada Jizerka, která se nachází v krásném údolí a protéká jí říčka Jizerka. Kousek od osady je normálně parkoviště a potom si můžete vybrat kudy se vydáte. Buď můžete pokračovat dál pěšky po silnici a za pár metrů už uvidíte osadu a nebo se můžete vydat po pěšině směrem k lesu a připravit se na výšlap na kopec Bukovec.
Z Bukovce dohlédnete na Polskou stranu Jizerek a také do Krkonoš, které jsou od Jizerek coby kamenem dohodil. Jen stromy vám budou ve výhledu trochu překážet. O pár metrů dál se vám už naskytne výhled na osadu, která je úplně kouzelná a rozhodně stojí za navštívení, dokázala bych tam strávit hodiny a nejradši bych se tam přestěhovala. Navíc je osada jakýmsi výchozím bodem pro další místa v Jizerkách.
V osadě jsme se zastavily v Panském domě na jídlo a zahřát se, protože i když byl začátek září, tak v Jizerách už byla příšerná kosa, navíc osada je pověstná tím, že v zimě tam je extrémní počasí a teploty v noci často klesnou i na -30°C, takže ani tři vrstvy oblečení nám skoro nestačily a potom jsme pokračovali dál po silnici k rašeliništi.
Velká část cesty vede po silnici, po který můžete pokračovat dál nebo jako my odbočit na lesní cestu, po který jsme došly k Pytláckým kamenům, který za mě byly teda největší zážitek dne. Na pytlácký kameny totiž můžete za pomoci kovových držadel, které tam jsou nainstalované, vylézt. Horolezectví mě vždycky poměrně přitahovalo a i když tohle nebyla žádná hora, tak jsem si připadala jak Vašek ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Jen ten den bylo poměrně větrno a chvilkama jsem se i bála že mě ten vítr z kamenů odfoukne. Ale ten výhled. To musíte zažít.
Od Pytláckých kamenů jsme dál pokračovaly po Jelení stráni, která je plná kamenů a borůvčí. Po cestě zpátky do osady jsme si ještě náhodou odskočili na chvilku do Polska.
Jestli mě na Jizerkách něco překvapilo, tak to bylo, jak málo lidí jsme za celý den potkaly. Oproti poměrně přecpaným Krkonoším to byl ráj.
Druhý den jsme se rozhodly vydat na Ještěd a do Bedřichova, ale o tom zas příště.
zahrada.food.blog 