Nejdřív bych vám asi měla vysvětlit, proč jsem dala slovo vegetarián do uvozovek. Nemám moc ráda škatulkování, vegetarián, vegan, pescetarián… Navíc ani nemůžu říct, že jsem 100% vegetarián. Neoznačuju se za vegetariána, jen prostě nejím maso.
Vegetariánství i veganství je dnes ohromně populární a osobně si myslím, že je to dobře, ale nic se nemá přehánět. Vždycky si vybavím Pheobe z přátel, jak běžela zvracet po tom, co snědla jehněčí. V tomhle případě jí chápu, i když jsem maso jedla, tak jsem z etických důvodů nikdy nejedla maso mláďat. Ale mít hysterický scény a výčitky do konce života po tom, co omylem sníte maso, nebo něco jiného z živočišné produkce, mi přijde vážně přehnaný. Jsme jen lidi, a chybovat je lidský. Spousta vegetariánů maso nejí z etických nebo ekologických důvodů a ne proto, že jim nechutná. Proto bychom se neměli trestat, když se jak to říct, „utrhneme ze řetězu“. Z osobní zkušenosti vím, že chuť je občas silnější než nějaký naše etický přesvědčení. Jak říkám, jsme jen lidi. Už jen to, že jsme se rozhodli pro tak velkou změnu, je úžasný a neměli bychom se trestat za každý malý selhání.
Proto je vegetarián v uvozovkách, protože jsem taky jenom člověk a i když maso nejím, tak mi to občas ujede a dám si řízek. Za téměř rok co jsem vegetariánem, jsem si ho dala dvakrát, jen abyste věděli jak častý to moje občas je. Ale nejen že si občas dám řízek, já taky občas sním halušky se slaninou nebo zelňačku s uzeným. Jo a taky když je doma knedlo, vepřo, zelo, tak si dám knedlíky, zelí a spoustu omastku a na svatbách jsem jedla svíčkovou protože jsem je nechtěla otravovat s tím, že nejím maso a zase jsem zastánce přístupu, že je lepší to sníst, než vyhodit. To jen abyste věděli, proč se skutečně nemůžu nazývat vegetariánem.
Ale teď k tomu, jak se to vlastně stalo. To že jsem „vegetarián“. Jako malá jsem prý s masem problém neměla a kuře jsem vždycky musela mít s držátkem (rozumějte s kostí za kterou ho můžu držet), ale postupem času se moje záliba v mase s držátkem změnila na čistý prsíčka a naprostý odpor ke všemu okolo (kosti, chrupavky, tlustý, obzvlášť velký odpor mám k žílám v mase). Ačkoli jsem jako malá maso jedla, tak vzhledem k tomu, že prarodiče a praprarodiče žijí na vesnici a měli dobytek, tak jsem jako malá často vídala mrtvoly zvířat a protože jsem dost citlivá, tak myslím že se to na mě docela podepsalo. K praprarodičům jsem jezdila strašně nerada a vlastně jsem se bála tam jezdit, protože mě naprosto děsila představa, že tam zase bude zabijačka. Dodnes mám ty výjevy před očima a to jsem byla docela malá. Postupně jsem přestala jíst různý druhy masa až jsem jedla jen kuřecí, vepřový a ryby. Před dvěma lety jsem zaznamenala kampaň od Greenpeace, ve které šlo o to, na měsíc si vyzkoušet ekologičtější život a byly tam různé výzvy jako že měsíc budete nakupovat jen od lokálních farmářů, omezíte plast, budete vegan… Já se rozhodla přijmout výzvu měsíc bez masa. Z měsíce bez masa se nakonec staly dva, protože jsem si v tom měsíci jednou dala maso a za trest jsem si dala další měsíc. Život bez masa mi jinak vůbec nevadil ale dost rychle po tom, co si řeknete že přestanete jíst maso si uvědomíte jak často to maso jíte a že je téměř ve všem. Pro mě to bylo docela šokující zjištění. Ono si opravdu neuvědomíte jak moc to maso jíte, dokud ho nepřestanete jíst. Taky jsem moc neřešila jak nahradit ty živiny které mi po vyřazení masa chybí a kdybych ho nejedla dýl, tak by se to asi projevilo. Po těch dvou měsících jsem ale maso opět zařadila do jídelníčku, ale donutilo mě to se trochu víc zamyslet nad tím co jím a ze svého jídelníčku jsem alespoň trvale vyřadila šunky a salámy.
Minulý rok jsem se ale rozhodla, po vzoru našich předků, držet půst před Velikonocemi. A vlivem několika dalších faktorů se stalo, že už jsem se k pravidelnému konzumování masa nevrátila. Těmi faktory bylo třeba to, že jsem v té době četla knížku Sapiens a po tom co jsem totálně obrečela část, ve které píší o tom, jak lidé zacházeli/zacházejí se zvířaty, jsem měla k masu a částečně i k lidem takový odpor, že už jsem skutečně neměla v úmyslu se vrátit ke konzumaci masa. Celkově čím víc toho vím, tím víc se ujišťuju, že směr kterým jsem se vydala je správný. Zvlášť dnes, kdy je klimatická změna horkým tématem, je to nejmenší, co můžete udělat, omezit maso. Neříkám přestat jíst, říkám jen omezit. Vážně toho masa zkonzumujeme šílený množství. Lidi zpohodlněli, zvykli si na luxus mít maso každý den a ono to je jednoduchý, když už si koupíte v krámě naporcovaný maso. Ani nepřemýšlíte nad tím, že to co jíte, bylo dýchající zvíře. Chápu všechny ty argumenty, že jsme všežravci a podobně. Ale ten pravěký člověk si to zvíře sám chytil a zabil, měl k němu úctu a i tak se většina jeho jídelníčku skládala z rostlin. Pokud si zvíře sami zabijete, tak budiž, jezte si ho kolik chcete, ale jinak by se každý měl zamyslet nad tím co jí a kolik toho jí. Vážně by bylo tak nesnesitelný mít denně jen jedno jídlo ve kterém je maso, nebo mít bezmasý pondělí?
Po druhé jsem už vegetariánství vzala trochu vážněji a soustředím se hodně i na doplnění těch živin, které by mi jinak chyběly. Jestli mi tedy vegetariánství v něčem pomohlo, tak určitě v tom, že můj jídelníček je teď mnohem víc pestřejší. Jím víc luštěnin, zařadila jsem do svého jídelníčku dýňová a lněná semínka, která jsou skvělým zdrojem Omega 3, zkouším zeleninu na milion způsobů a zjišťuji že i zelenina kterou jsem doteď neměla ráda, se dá upravit tak, aby mi chutnala. Nenastal u mě žádný úbytek váhy (pořád miluju hranolky a čokoládu) ani jsem nezaznamenala žádný viditelný zlepšení zdravotního stavu (jsem zdravá a energie mám na rozdávání, takže se to nemá asi ani kde projevit) ale ani jsem nezaznamenala úbytek síly, před kterou mě každý zapřisáhlý masožrout varoval. Čeho jsem si ale všimla je to, že mi po jídle nikdy není těžko a zatímco ostatní vstřebávají oběd, já bych byla schopná si jít zaběhat. Žádné další viditelné rozdíly nepociťuju.
Takže poselství tohoto článku je jasné. Přemýšlejte co jíte, omezte maso, zařaďte více zeleniny a hlavně se netrestejte když jednou za čas uklouznete.
zahrada.food.blog 